Omlouvám se, ale nějak blbe internet, a tak se mi vůbec nechtějí některé stránky načítat :(

Červen 2014

Jak je to s tou originalitou?

26. června 2014 v 9:11 | Bitxia |  Vyjádření se
TT - originalita neroste na stromech
Víte, mám takový strašný pocit, že nikdo o sobě nemůže říct, že je originální... To prostě dneska už pomalu nejde. Nosit rifle, šaty, šperky... v tomhle už vůbec není žádná originalita.. Ani v tom oblékat se do černé a brát nějaký styl za svůj. (To mi přijde možná nejmíň originální, i když se člověk od okolí liší možná o něco víc). Vegetariáni, vegani a jiní omezení konzumenti také nebudou originální, stejně jako anorektičky a bulimičky, feťáci...
Vlastně.. originální není nikdo... nebo všichni...???
Kdo je podle mě originální? Podle toho co chci studovatgenetiku, to bude opravdu každý a jediní neoriginální budou dvojčata... Ale to mi moc nesedí. Znám jednovaječná dvojčata a myslím, že kdyby měli jiné přijmení, tak díky oblečení, postavě, chůzi.. by nikdo nepoznal, že jsou dvojčata, ba dokonce sourozenci.
Takže koho vidím jako originálního?
Mám jednu spolužačku a ta celé roky nosila jenom sukně. Výstředně barevné. Semtam nějaký kloubouček, kytka do vlasů, žádné malování... To byla originalita podle mě. A holky, co se s ní bavily se časem nenápadně přibližovaly jejímu stylu. Jenže naštěstí ona to měla šité z domu. :D
Ale to je tak jediná osoba, která se něčím pořádně lišila. Možná holčina s výrazně modrou hlavou. Nebo kluk, který píše maturitu způsobem - tohle tohle a tohle mám dobře.. to znamená, že můžu jít domů a hrát si o 35 minut dýl na počítači, přece jenom čtyřka mi stačí. Ale tohle jsou extrémy.
Originalitu je potřeba hledat uvnitř niter a né na povrchu. Ten, kdo je ochotný svoje nitro někomu ukázat nebo ho navenek jakkoliv projevovat, by měl být chápán jako originální. Každý, kdo vystoupí z řady a vysloví svůj názor nahlas je dnes vzácné.
Víte z jednoho pohledu jsme i my všichni, co máme svůj blog neoriginální - patříme do nějaké komunity, což nás spojuje a dělá z nás osoby, které většinou chtějí být anonymní, ale přitom toho o sobě víme daleko víc. Ze čtení článků tady člověk poznává to, co před ostatními často tajíme. Nacházíme útržky, které nám jsou stejné a jiné nám jsou úplně jiné. A pokud bychom si tu skládačku dali úplně dohromady, tak příjdeme na to, že ač každý má nějaký kousek s někým stejný, tak ten další má stejný už s někým úplně jiným a tak bychom mohli pokračovat až do vyčerpání každého pro nás důležitého faktu... :)

Ach ty děti

25. června 2014 v 11:54 | Bitxia |  Deníček
Každý z Vás si určitě dokáže představit nějaké to čiperné dítko, které neví, kam dřív skočit. A já s takovýma dvěma trávila dva poslední dny.
Pondělí bylo ve znamení jít domů a něco si zahrát. Ta cesta domů je vždy stejná. Jeden vždycky žene, jak blázen a druhá se courá a nemůžou jít spolu. Cestou se opravuje most, přes potůček.... onen most je vlastně bývalý aquadukt, takže má jakousi historickou cenu. A lidi co to tam opravujou.. Né každý z nich vám připadá normální :D Cesta taknějak uteče a děti najednou všechno zahodí a řítí se k tabletu. No já bych je zabila :D Hádat se s někým takovým nemá cenu, tak si radši jdete ven s peskem :D a pak si s ním hrajete... Je teda fakt, že když děcka slyšej něco podobnýho zábavě, tak vylezou se ven podívat... Takže vás nakonec ještě uženou..
A úterý bylo ve znamení akademie.. Znáte to - divadlo, představení dětí a tak... Strašně se mi líbilo představení jedný holčiny s pejskem. mohla být tak v sedmé třídě, a jak s ním tancovala.. no prostě perfektní! ale vyřazování deváťáků by neměli dávat na akademii - taková nuda! a ještě skoro všichni co tam jsou, tak o to prostě nemaj zájem! Semtam někdo zpíval, tancoval, říkal nějaký příběh... A pak najednou se do divadla nahrne klučina a řve"áňo už máš jít domů". (Jen si to představte... takovej ten blbej pocit, že to úplně všichni slyšej :D) Tak jsme šli....

Zápisky mladého lékaře

23. června 2014 v 11:15 | Bitxia
Nedávno jsem četla postarší knihu s jménem - Zápisky mladého lékaře. Měla jsem v plánu tuto knihu číst už dávno, ale nějak jsem se k ní nedostala a tak až teď :)

Knihu napsal Bulgakov. Po snaze přečíst si (a nedočíst) Mistr a Markétka jsem se divila, že jsem tuto knihu opravdu přečetla. A nelituji toho.

Jedná se o příběhy, povídky, mladého lékaře, který vyjde ze školy a je rovnou poslán do vesnice léčit. Je zajímavé vidět to, jak léčili ve 20. létech minulého století, a jak asi mohlo Rusko vypadat. (mé představy o Rusku byly daleko horší :D )

Dějově je kniha zajímavá a přínosná, ale není to ten typ četby, který by Vás tak moc pohltil, že byste raději nešli do školy, než knihu odložit.To je asi blbé přirovnání, protože tak je to vždycky :D Některé situace Vás opravdu zarazí, tohle už bylo v té době možné? I Takové problémy mohou být? Léčit rtutí? Ale očividně to fungovalo. Po přečtení této knihy mi je naprosto jasné, proč musejí lékaři před atestací tak dlouho čekat, a je to dobře.

Pokud máte chuť přečíst si něco kratičkého, kde po každé kapitole můžete knihu odložit, a zároveň se dozvědět něco nového, tak je tato kniha tou správnou :)

hodnocení: 7/10

Jak hlasy zněly hlavou 12 leté holčičky

21. června 2014 v 11:26 | Bitxia |  Vyjádření se
TT: Hlasy v hlavě
Když jsem si četla všechny ty články TT, tak mě najednou zaskočila jedna skutečnost. Já žádné hlasy neslyším, nevidím, neuvědomuju si jejich skutečnost. Všichni u koho jsem TT četla, psali, že hlasy v hlavě musí mít každý. A tak jsem začala přemýšlet trošku víc nad tím, co musí být oním hlasem v hlavě, abych si řekla "Nejsem jiná, mám je taky." (už jsem si vzpomněla, kdy jsem je měla)

Jako hlasy v hlavě si představím cokoliv, co je uvnitř mé hlavy a říká něco, co já bych nikdy neřekla, co není mnou. Jenom to je ve mně a nabádá mě to k něčemu, co já nechci.

Tím jsem si vyřadila několik možností... Víte pro někoho to hlasy v hlavě asi budou, ale má představa je prostě odlišná
  • Myslet si něco jiného než říkám (stejně většinou co na srdci, to na jazyku)
  • Vzpomínky (některé ty dost vtíravé jsou fakt super :D )
  • Písnička (to já miluju písničky, které si pořád pobrukuji)
  • Otázky, na které neznám odpověď (když ji moc chci znát, tak prostě odpovědi zjišťuji všemi cestami
....
Víte, ale pak jsem si vzpomněla na jednu situaci v mém životě. Bylo mi asi 12, byla jsem strašnej sportovec a skoro jako kluk. Denně jsem lezla po stromech, dělala si bunkry a tak. No a jednou někdo přišel s nápadem skákat do listí pod stromem.. Byla ho tam opravdu velká hromada, takže skok jak do peřin. Člověk skáče dlouho a pak Vás někdo začne hecovat, ať si skočíte salto. Víte já nerada byla něco míň než ostatní a v téhle chvíli najednou byly v mé hlavě ty hlasy rozhodování. "Skoč, ať vědí, že se jim vyrovnáš". "Neskákej, víš že to přece vůbec neumíš". Není se čeho bát, je to měkký". "Tohle není voda" "Klidně skákej, zvládli to i ostatní, tak ty musíš taky." A tak to chvíli bylo, až jsem skočila. Naneštěstí jsem si během toho skoku nalomila 7 obratlů a užívala si měsíc v nemocnici a půlrok bez školy.
A proč tam ty hlasy v mé hlavě byly? Protože strach a adrenalin..

Výsledky

20. června 2014 v 13:26 | Bitxia |  Deníček
Ahojte :)
už od včera sedím a čekám na výsledky přijímacích zkoušek na Přf UK.. Nejdřív Vám popíšu, jak to tam asi vypadalo.

Napíšou dorazte na 8 zkouška začíná v 9... Fronty lidí, co se hečmají, neinteligentně si sedají kam nemají a tak. Pak přijde test z biologie, stres furt někde, protože vám to je fakt jedno, když vidíte ty lidi tam. Otázky byly úplně někde mimo oproti tomu, co jsme se celé 4 roky z biologie učili. Nakonec Vám řeknou, že můžete mít kalkulačky (cože? to nikde napsaný nebylo, že jsou povolené!)

Testík z chemie, na který jsem se vůbec nepodívala, mi přišel jednoduchý. Fakt nevím, kde se ve mně ta chemie vzala :D (a najednou tam byl inteligentní kolektiv oproti těm lidem co dělali přímačky z bižule)

A testy studijních předpokladů.. Nikdy jsem neviděla nic horší než to jak to vymysleli. Rozdělili test do 4 částí a na každou máte speciálně vymezený čas.. nic jiného dělat nemůžete než tu jednu část... První Paměť - naučte se k 1O lidem 5 nebo 6 jiných informací (věc, povolání, koníčky, vlastnosti....) a samotná jména byla - v neurčitém rodu - Krejčí a podobně, ale zněla spíš japonsky... Pak vám dají klasický logický test (víte kolik na to máte minut, ale nikde nejsou hodiny, a řeknou vám minutu před koncem... takže mi to přiišlo uhozený... to nejjednodušší dali nakonec, takže jsem to nestihla) Další čast byla v té ppaměti, kolik si toho ještě pořád pamatujete.... Na to pro mě bylo až moc času :D za minutu hotové a čekáte na další část... A další část byly jenom posloupnost a máte doplnit 2 další čísla a sečíst je.. ale já hňup v tom stresu, že už sem jednu část nestihla, si špatně přečetla zadání a dělala to špatně.. :D takže jsem po diskalkulickém počítání to dělala znova :D a zase nestihla :(

No a dnes výsledky. Na ten obor s biologií mě nevzali - jak by mohli, když mé TSP dopadli fakt strašně a biologie mi to nezachránila... Ale na ten s chemií, mě vzali. V chemii jsem měla 12. nejlepší výsledek z více než 200 uchazečů, takže v tom jsem spokojená, protože na chemii jsem se ani nepodívala :D Stejně chci studovat biologii a né chemii, takže to vidím na Brníčko :) Odvolání pomalu nemá cenu, i když mi tam chybělo 6 bodíčků :D ale Brníčko bude pro mne lákavé...hm... už abych začala nakupovat zásoby instatních polívek :D¨

Co Vaše zkušenosti s přijímačkama? nebo podobnými situacemi... :)

policie?

19. června 2014 v 15:47 | Bitxia |  Vyjádření se
Dnes jsem viděla jedno takové video a jsem jím... jak to nazvat.. asi pohoršena.
Na videu je Policie čr v metru, kde jsou opilí lidé. Někdo by mohl tvrdit, že i zfetovaní, ale do toho bych se já moc nehrnula.
Když jsem to viděla, nejdřív jsem si říkala. Ta policie to vůbec nezvládá. Začala jsem přemýšlet jestli policii může dělat kdokoliv. Vždyť sjednat pořádek by mělo být to hlavní. Ani hlas nezvednou. A zpacifikovat ženskou taky nedokázali... přijde mi, že na to šli úplně špatně...

Ale proč se dívat jenom na policisty... Ten člověk co to natáčí je očividně šiblej. Je strašná sranda něco natáčet a pak to dát na youtube a přitom neudělat vůbec, ale vůbec nic.

A lidi co vyjdou z metra... ale prosim vás.. dívat se blbě čumět, to uměj všichni.. ale pomoc nepřijde nikdy nikdo.. fakt hrůza...

Akademie nočních můr

18. června 2014 v 9:10 | Bitxia |  Fantasy & sci-fi
Když jsem byla na základní škole, možná tak ve 12 letech, tak jsem si přečetla knihu Akademie nočních můr. V té době se pro mě ta kniha stala moji nejoblíbenější a já jenom čekala na druhý díl. A čekala. A čekala. A zapomněla. Ale když jsem teď v pondělí byla v knihovně a spatřila ji tam i s druhým dílem, tak bylo jasné co si půjčím. A musím říct, že toho vůbec, ale vůbec nelituju!

Každý už určitě někdy měl nějaký sen o nočních můrách. A v této sérii jsou některé děti schopny během svých nočních můr otevírat portály z temnozemě a tak pouštět stvůry na Zemi. A na akademii nočních můr jsou pak cvičeny k tomu ty portály správně otevírat nebo stvůry zapuzovat a bojovat s nimi. Každý může být jenom jedno, až na Charlieho. Charlie je DH - dvojí hrozba. A dvojí hrozby nejsou zrovna moc žádané. Druhou DH bou - je ředitel. Ostatní DH museli podstoupit proces zbavení je jejich schopností, i Charlie by měl...

Kniha je plná dobrodružstvím, akce, zvratů. Prostě a jednoduše neustále se něco děje. Vše je napsáno svižně, čtivě a nutí vás to knihu dočíst ihned. Žádné rozsáhlé popisy, prostě vás to nutí využívat vlastní představivost a vymýšlet si své osobní podoby těch nejošklivějších nočních můr. Semtam se v knize objeví nějaký vtip. A říkáte si TJPB - To je prostě boží. (a tyhle zkratky si potom vymýšlíte prostě všude :D )

Možná, že se jedná o knihu pro děti, ale to mi vůbec nevadí. Harryho taky miluju :)

Hodnocení 9/10

Pondělní odpoledne

17. června 2014 v 9:13 | Bitxia |  Deníček
Strašně moc jsem vždycky chtěla brigádu, ale u nás v okresee to možné není, a tak jsem si kdysi sehnala brigádu hlídání dětí. A tak každé pondělí odpoledne s nima někam chodím. No a včerejší bylo... výjimečné.

Normálně mě tihle dva strašně štvou, protože jsou.. no prostě rozmazlení. Co chtějí to dostanou. Znáte to - babičky a rodiče, kteří nestáhají, protože musí za prací do prahy. Hoděj děti do školy a vydají se na cestu a nejdřív jsou doma v 6... Jednoduché řešení = babička :D ale zpět k tématu :D

Včera jsme byli v muzeu lega...3 místnosti napěchované snad vším co kdy lego vydalo... né všechno vás tak moc zaujme, ale ty děti to prostě žerou.. úplně všechno :D nejhorší je, že když se vyjde, tak děti všechno chtějí :D když se vyjde z muzea, tak tam je veliký koutek na hraní pro děti. Můžou si vlíst na tablet a hrát si ujeté lego hry a nebo hrát s legem či se dívat na film o vzniku lega... horší je, že jak sme tam byli dlouho, tak mi z lega začalo hrabat :D a hlavně, aby si někdo vydělal, tak se tam dá všechno koupit... naberte si součástky, které chcete, co si složíte si kupte.... (100g za 200 kč)

Od lega jsme vyrazili do knihovny.. moc jsem potřebovala tam vrátit knížky, tak jsem je vrátila a půjčila si další :D a protože jsme byli jenom v dětském oddělení, tak jsem si půjčila konečně Eragona a druhý díl Akademie nočních můr (jako dítě jsem ten první díl milovala :D takže pokud mi rozumíte, tak tam prostě zůstat nemohla :) ) a Příště si beru Tajemství gobelínu... taky už to konečně má další díl :) A stejně ta melancholie toho být v knihovně.. A pak jsem si v cizojazyčném půjčila učebnici špamělština... je ještě nějaká komunistická... takže pak budu muset na Kubu... kouřit cigarety, pracovat rukama a tak :D prostě základní slovíčka :D

Pak pizza a novej park ve městě.. je fakt pěknej.. jenom ho v 7 zavíraj a je jim jedno, jestli je někdo uvnitř :D ale je tam průchozí naštěstí restaurace :)

Co vy.. Máte nějakou brigádu, zkušenosti s dětma, nebo jaký byl váš včerejšek? :)



Doporučte mi

17. června 2014 v 9:12
Jsem človíček, co rád vyzkouší naprosto cokoliv už jenom z důvodu "všechno se má zkusit"... ale zase tolik věcí jsem si nezkusila.. asi k tomu nebyl dostatek nápadů nebo třeba financí :)

Ale mám strašně ráda, když mi někdo řekne "Přečti si tuhle knížku, je fakt úžasná"... nebo, když nemám co dělat, tak se podívat na nějakej film, kterej mi někdo doporučil a tak :)

Takže prosím, pište všechno co máte nejraději a já bych mohla vyzkoušet :)

KNIHU, FILM, HUDEBNÍ SKUPINU, JÍDLO, NĚJAKÉ KRÁSNÉ MÍSTO V ČR (KLIDNĚ I KDE BYDLÍTE..), TIPY NA DOVOLENOU (I KDYŽ NA TO NEJSOU MOC PENÍZE) NEBO PROSTĚ COKOLIV, CO VÁS NAPADNE

Víkend

16. června 2014 v 13:05 | Bitxia |  Deníček
Je čas na napsání něčeho osobnějšího z toho, co jsem prožila za víkend :)

V létě se chystám na 2 let í tábory.. Strašně jsem si oblíbila tuhle práci s dětmi... Je to fajn být s dětmi, dělat jim staršího kamaráda, vymýšlet jim zábavu a bavit se spolu. Myslím, že kdo nikdy nebyl na táboře byl o dost ochuzenej...

Takže jsem teď o víkendu byla na festivalu folkové hudby - není to můj směr, ale bylo to od naší organizace... přispějeme si tím na tábor :) a hlavně se člověk na takovýhlech akcích pořádně nají.. :D a je fajn si jen tak sednou na čerstvej vzduch, poslouchat hudbu, která špatná není, dívat se na lidi kolem. Navíc, protože organice je nezisková, tak si vydělává i jinými způsoby.. třeba tombolou.. Takže jsem si přinesla domů 5 nových knížek, perfektně teplý ponožky a sadu fixů :D

Když jsme pak přišli domů, tak jsme objednávali knížky.. pořád s přítelem vymýšlíme, které nám chybějí, abychom to objednali najednou a měli dopravu zdarma :D ten účet je příšernej :D ale já budu mít zase celou novou sérii a hlavně knížku na španělštinu! :) a hromadu dalších :D

a něděli jsem trávila v kruhu rodinném.. tedy né tom mém, ale u přítelovy babičky.. oni jsou tak staří, ale tak strašně milí :D

Továrna na absolutno

15. června 2014 v 21:04 | Bitxia |  Historické knihy
Víte tuto knihu jsem si strašně moc chtěla přečíst, protože ji napsal Karel Čapek. Od něj jsem si dost děl moc oblíbila jako RUR, Válku s mloky, Bílou nemoc, Věc Makropolus... A Továrna na absolutno zněla přímo skvěle.

Ale zas tak nadšená jsem z knihy nebyla. Nápad byl opět vyjímečný, to jinak u Čapka být nemůže. Ale nevím, proč mě kniha tolik nenadchla a tak se to pokusím nějak rozebrat :D

Začátek byl perfektní, pěkně se všechno rozebíralo, musela jsem přemýšlet nad jménem G. H. Bondy... a nad tím vším... Pak přišel střed a od toho se to všechno táhlo k ničemu... Nějak mi přišlo, že tam bylo strašně moc zbytečných úseků a furt to samé... Všechno se opakovalo, jenom v jiných, ale na oko podobných situacích. A to mě nějak strašně nudilo. A to bylo i na konci. Až mě to tak štvalo, že jsem musela přeskavovat úseky, abych knížku neodhodila ho kouta :D

Nápad s absolutnem byl strašně perfektní. To jak se to projevovalo a tak. Řešení si myslím, že také bylo dobré.

Text čtivý je... Jenom pro mě ty zdlouhavé úseky, co mě tak štvaly :D

No kdybych to měla shrnout, tak ten nápad, to, že jsem chtěla knížku zahodit vyvažuje :D takže

Hodnocení : 5/10

Milion malých střípků

13. června 2014 v 10:12 | Bitxia |  Psychologické romány
Víte tuhle knihu jsem četla kdysi dávno a né jenom jednou a musím říct, že to je naprosto perfektní kniha!

Knihu napsal James Frey a je vlastně jeho zpovědnicí z dob, kdy byl na drogách a alkoholu. Jednu dobu jsem strašně ráda četla všechny tyhle knihy, ale takhle mi v hlavě utkvěla nejvíc... a pak díky své známosti Memento a My děti ze stanice ZOO.

Je mnoho knih, které mají zajímavý příběh, ale nejsou čtivě naosaný a obráceně. Ale Milion malých střípků pro mě měl vždycky oboje. A navíc všechny ty pocity byly popissovány tak živě... Jenom díky Freyovi si dokáži představit bolest zubů... po té jedné stránce jsem chodila a celý den si zuby olizovala a měla náznaky k šišlání, aby mě znovu nerozbolely...

Možná, že ze začátku čtení knihy vám bude připadat kompozice textu trošku "podivná", ale když se nad tím člověk zamyslí, takm ožná orávě díky ní má člověk ony pocity zmateného člověka, který je v léčebně a nemůže se ze své závislosti dostat...

Když jsem tuto kniha přečetla poprvé, tak můj komentář k ní byl "Snad nejlepší knížka, kterou jsem kdy četla. Můžete si říct, že bude jako každá jiná knížka o drogách, ale není. Autor to popisuje tak, že se do jeho kůže úplně vcítíte. Je to téměř jako by to byli vaše zážitky. Cítíto to co cítí on. Nikdy jsem se do žádné knížky nevžila tak jako tady do té. Cítíte bolest, kterou cítil on...
Opravdu nádherná kniha. Všem doporučuji." A za tím si stojím.

Hodnocení 10/10

Knihy

13. června 2014 v 10:12 | Bitxia
Milion malých střípků - snad nejlepší kniha zabývající se drogovou problematikou :)
Já jsem hlad - Hodně pěkná kniha o anorexii
Jmenu ji se Martina/Alice/ Ester - perfetkní knihy, každá o jiné problematice, ale psány jednoduše a.. opravdu čtivě... snad moje první knihy z této oblasti a získaly si mě :)
Mrazivý ráj - Jedna z mála knih, která ve mně zanechala hluboký otisk!


Smrt je mým řemeslem - nevyjádřitelný pohled z té druhé strany!
Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou
Zápisky mladého lékaře - né tak záživná, ale zajímavá kniha o lékařství na začátku 20 století v Rusku
Sophiina volba - podivně napsaný strsšně zajímavý životní příběh

Sirael - snad nejlepší fantasy kniha :) (také trilogie :) )
1984 - co k tomu říci.. snad jen VELKÝ BRATR TĚ SLEDUJE
Křišťály moci - moc pěkná série od Míši Burdové
Nástroje smrti - moje nejoblíbenější knižní série

Jazyky

12. června 2014 v 16:13 | Bitxia |  Deníček
Víte mým snem je umět spousty jazyků, ale nemám na to vůbec nadání a ani odvahu :D a o to víc bych chtěla potom mít bilinguální děti... a to bude problém :D

Už tak měsíc se rozhoduji nad třetím jazykem. Zatím to je jenom angličtina a němčina... Oba jazyky na úrovni, kdy nikoho pořádně neohromíte, ale domluvíte se tak nějak. Ale teď spíš vymýšlím, co dál :)

Vždycky mě lákaly severské státy, ale zatím nikdy jsem neměla dostatečný finanční potenciál k tomu, abych je navštívila... A jestli někdy mít budu, to je ve hvězdách.

Ve škole bych mohla mohla mít na výběr pouze ze 4 jazyků - němčina, ruština, španělština a francouzština. A když vím, že nechci francouzštinu a němčinu základy mám, tak už si můžu vybírat jenom mezi ruštinou a španělštinou....

Tak já nevím... Přece jenom ta ruština je jazykem, který je u nás daleko více využíván, takže je větší pravděpodobnost, že ho vůbec nekdy využiju... ale ta španělština... říká se, že je jednoduchá.. a krásně zní....

Znáte to.. srdce volí španělštinu, ale rozum ruštinu :D tak se uvidí :) Ale asi to bude španělština :)

Citáty

9. června 2014 v 8:07 | Bitxia |  Vyjádření se
Víte, vždy když vidím nějaký citát, tak se nad ním zamyslím a přemýšlím nad ním, co přesně má znázorňovat. Kolikrát se všechno zdá na první pohled jasné, ale málo komu je jasné, co opravdu je jeho poselstvím.

Denně na facebooku vidím lidi, jak si přidávají citáty, které mají vyslovit jejich pocity, dojmy, tvář na fotce. Ale já když si to čtu, tak první co mi naskočí v hlavš je "Ty o tom tak něco víš." Příjde mi, že valná většina oněh lidí vůbec tomu nerozumí. Přijde jim, že to tak má být.

Ale když mám nějakej pocit, tak přece nejdu hledat po internetu nějaký citát. Každej by měl napsat to, co sám cítí. Svým vlastním způsobem se vyjádřit a né hledat útěchu v citátu, který se třeba ani nehodí.

Kolikrát vidím fotku a vedle fotky perfektní citát, ale ty dvě věci spolu nemají společného vůbec nic. Kdyby někdo šel ven a říkal si citáty a podle toho by se snažil onen citát ztvárnit, pak je to něco jiného než si říct "Tenhle citát je perfektní, ten si tam dám."

Ale co se dá dělat... Víte pro mě je mistem citátů pan Werich. Celkovně jeho osobu mám moc ráda. Kolik lidí je schopných vystoupit z davu, dávat svou kůži na trh a vědět, že to pro vás nemusí dopadnout dobře... A stejně se pustí do kritiky. Stejně jako Wericha si vážím i Čapka. (Ten měl díla daleko lepší pro mě, ale dneska jsme u těch citátů) Jejich díla byla odrazem doby... a právě to vyslovil Werich :)
Neříkej že nemůžeš, když nechceš. Protože přijdou velmi brzy dny, kdy to bude daleko horší. Budeš pro změnu chtít a pak už nebudeš moci.
Citáty jsou krásné ,ale málokdy jsou použity správně. Ale v každém případě, bychom se nad nimi měli zamyslet a to pořádně, protože je častokrát vyslovili ti, kterých bychom si měli vářit :)


Smrt je mým řemeslem

5. června 2014 v 7:59 | Bitxia |  Historické knihy
Kniha, kterou jsem přečetla naposledy je Smrt je mým řemeslem od Merleho.

"Kniha plná zmatených pocitů, krutosti, oddanosti muže, jenž byl NĚMCEM a udělal pro NĚMECKO naprosto vše."

Kniha je o osudech Rudolfa Langa, který se narodil v Německu v roce 1900. Prožil jak první, tak i druhou světovou válku a dostal se výše než pouze vysoko. Jedná se pouze o Merleho přepis zážitků Rudolfa Hoße. A kdo ani teď neví, o čem by měla kniha být, nechť se stydí! (a najde si kdo to byl Rudolf Hoß popř. Hoss)

Snad jedna z mála knih, která nám dává tu možnost nahlédnout přes okraj z té druhé strany. Ta možnost nahlédnout do osudů těch, kteří stáli za největšími zvěrstvi minulého století, je nezapomenutelná. Kniha Vás vtáhne do děje, do psychických pochodů Rudolfa, až si myslíte, že se zbláznil. A když se "vyléčí", přijde další zvrat. A že těch zvratů v jeho životě bylo požehnaně.

Stručně a jasně - kniha je naprosto perfektní. Jak po dějové stránce, tak i po stránce psané. Jediné, co se může vytknout je to, že leč se jedná o knihu se smutným dějem, tak to na Vás nepůsobí tak, jako právě ty knihy z druhé strany.

Hodnocení: 9/10

Profil

4. června 2014 v 11:57 | Bitxia
Narodila jsem se v jednom menším městečku na východě Čech, ale nyní okupuji střední Čechy a už od září budu někde jinde.
Od malička miluju kreslení a sport. Ani jednomu se aktivně nevěnuji, což je škoda, ale když si čas najdu, tak ho věnuji právě kreslení, a nebo sportu. Ale co opravdu z celého srdce miluji je četba. Miluji psychologické romány. Celou pubertu jsem věnovala drogové problematice a semtam i něco o anorexii a tak. Na gymplu jsem objevila i pár pěkných knih z povinné četby a to především ty z období 2 sv. v., ale musejí to být romány, historie jako taková mě moc nebrala. A kromě románů si také ráda přečtu nějakou fantasy, či sci-fi knihu.
Učím se hrát na kytaru. Je to strašně zajímavé. Pro mě jako pro člověka s hudebním sluchem rovným hluchému, to vůbec není hračka, ale postupně přicházím na to, že se to naučit prostě dá.
Mám strašně moc snů, ale splnit si všechny asi nikdy nedokážu, ale můj život mě prostě baví a užívám si ho.


Bitxia
Blogy, které mě zaujaly